This site uses cookies.
Some of these cookies are essential to the operation of the site,
while others help to improve your experience by providing insights into how the site is being used.
For more information, please see the ProZ.com privacy policy.
From "Letters from a Self-Made Merchant to His Son" by George Horace Lorimer. 320 words
I remember reading once that some fellows use language to conceal thought, but it's been my experience that a good many more use it instead of thought.
A businessman's conversation should be regulated by fewer and simpler rules than any other function of the human animal. They are:
Have something to say.
Say it.
Stop talking.
Beginning before you know what you want to say and keeping on after you have said it lands a merchant in a lawsuit or the poorhouse, and the first is a short cut to the second. I maintain a legal department here, and it costs a lot of money, but it's to keep me from going to law.
It's all right when you are calling on a girl or talking with friends after dinner to run a conversation like a Sunday-school excursion, with stops to pick flowers; but in the office your sentences should be the shortest distance possible between periods. Cut out the introduction and the peroration, and stop before you get to secondly. You've got to preach short sermons to catch sinners; and deacons won't believe they need long ones themselves. Give fools the first and women the last word. The meat's always in the middle of the sandwich. Of course, a light butter on either side of it doesn't do any harm if it's intended for a man who likes butter.
Remember, too, that it's easier to look wise than to talk wisdom. Say less than the other fellow and listen more than you talk; for when a man's listening he isn't telling on himself and he's flattering the fellow who is. Give most men a good listener and most women enough note-paper and they'll tell all they know. Money talks -- but not unless its owner has a loose tongue, and then its remarks are always offensive. Poverty talks, too, but nobody wants to hear what it has to say.
The winning and finalist entries are displayed below.To view the like/dislike tags the entries received simply click on the "view all tags" link on the right hand corner of each entry.
You can leave your feedback for this pair at the bottom of the page.
Congratulations to the winners and thanks to all the participants!
Kdysi jsem četl, že někteří lidé mluví proto, aby skryli své úmysly, ale ze zkušenosti můžu říct, že většina lidí spíš mluví, než myslí.
Obchodník by se měl při hovoru omezit pouze na strohá fakta. Měl by:
Mít co říct.
Říct to.
Přestat mluvit.
Řekneš-li něco, aniž bys věděl, cos chtěl říct, a pokračuješ v mluvení i potom, cos to dopověděl, může díky tobě skončit obchodní firma u soudu nebo pod mostem. Přičemž od soudu je to pod most už jen kousek. Mám právní oddělení, které stojí spoustu peněz, ale chrání mě před právními spory.
Když voláš s přítelkyní nebo mluvíš s přáteli při večeři, můžeš klidně mluvit květnatě a zeširoka a ještě to prokládat vtipy, ale v práci bys měl mluvit stručně a bez okolků. Přeskoč úvod, vynechej závěr a přestaň mluvit, dokud není pozdě. Mluv rázně a k věci a neodbíhej od tématu, mlácení prázdné slámy přenechej ostatním. Buď ke každému stejně zdvořilý. To nejdůležitější řekni uprostřed. Trochou omáčky předtím a potom samozřejmě nic nezkazíš, pokud je ovšem dotyčný na omáčku zvědavý.
Taky si pamatuj, že je snazší vypadat moudře, než mluvit moudře. Mluv méně než ostatní a místo mluvení víc poslouchej. Protože když člověk poslouchá, nemůže na sebe nic prozradit a druhého tím utvrdí v jeho ješitnosti. Většina mužů ti poví všechno, když projevíš zájem. Většina žen ti to řekne, i když budeš jenom přikyvovat. Platí, že peníze mají moc, ovšem nesmí to jejich majitel dávat příliš najevo, to je každému proti srsti. Chudý člověk, i kdyby se stavěl na hlavu, nikoho ze židle nezvedne.
Vzpomínám, že jsem kdysi četl, že někteří lidé používají jazyk, aby skryli myšlenku, ale ze zkušenosti vím, že podstatně víc jich jazyk používá místo myšlenky.
Řeč obchodníka by se měla řídit méně a jednoduššími pravidly, než kterákoli jiná činnost lidského tvora. Ta pravidla zní:
Měj co říct.
Řekni to.
Přestaň mluvit.
Začít mluvit dříve, nežli víš, co chceš říct, a pokračovat v tom i poté, co jsi to řekl, přivede obchodníka k soudu nebo do chudobince, přičemž to první je jen zkratkou k tomu druhému. Mám zde právní oddělení, které stojí spoustu peněz, ale chrání mne, abych nemusel k soudu.
Vyjdeš-li si s dívkou nebo hovoříš-li po obědě s přáteli, je zcela v pořádku vést konverzaci jakoby to byl výlet nedělní školy se zastávkami na trhání květin; v kanceláři by však pauzy mezi tvými větami měly být co nejkratší. Vynech úvod i závěr a skonči dříve, než se dobereš k „zadruhé“. Abys upoutal hříšníky, musíš jim číst krátké levity; jáhni jsou zase přesvědčeni, že dlouhá kázání nepotřebují. Bláznům dej první a ženám poslední slovo. Maso najdeš vždy uprostřed sendviče. Namazat nízkokalorickým máslem po obou stranách, dáváš-li ho člověku, který máslo rád, samozřejmě vůbec neuškodí.
Pamatuj také, že je snazší moudře vypadat než moudře mluvit. Říkej méně, než tvoje protistrana, a poslouchej více, než mluvíš; protože když člověk poslouchá, nemluví o sobě a lichotí tím člověku, který tak činí. Dej většině mužů dobrého posluchače a většině žen dostatek dopisního papíru a řeknou ti vše, co vědí. Peníze umí promluvit -- ne však, má-li jejich majitel rozvázaný jazyk, pak je jejich řeč vždy urážlivá. Chudoba také umí mluvit, ale nikdo nechce slyšet, co říká.
Vzpomínám si, jak jsem jednou četl, že někteří lidé hovoří, aby skryli své myšlenky, ale z mé zkušenosti jich mnohem více hovoří, namísto aby mysleli.
Zásad obchodnické konverzace by mělo být poskrovnu a měly by být jednodušší, než jsou jakékoli jiné z funkcí lidského tvora. Jsou jimi:
Mít co říci.
Vyslovit se.
Zanechat mluvení.
Když obchodník spustí dříve, než ví, co chce říci, a nadále pokračuje i poté, co takto začal, skončí buď u soudu nebo v chudobinci, přičemž první vede zkratkou k druhému. Vydržuji si tady právní oddělení a stojí to dost peněz, ale je to právě proto, abych nemusel k soudu.
Když jsi na návštěvě u své dívky či když po večeři hovoříš s přáteli, tak nevadí, že vedeš rozpravu v podobě nedělní školní exkurze s pár zastávkami na trhání květin. Avšak když jsi v kanceláři, tvé věty by měly mít mezi tečkami co nejkratší rozestupy. Vynechej úvod a závěr a skonči dřív, než se dostaneš k za druhé. Abys dopadl hříšníky, tvá kázání musí být krátká. Přesvědčíš i sami jáhny, že dlouhá nepotřebují. Dej bláznům úvodní a ženám poslední slovo. I v sendviči je to nejlepší vždy uprostřed. Samozřejmě, pokud má dotyčný rád sladké, neuškodí namazat trochu medu na obě strany.
Zároveň si pamatuj, že je jednodušší moudře vypadat než moudře hovořit. Říkej méně, než ten druhý, a naslouchej více, než mluv; když jeden naslouchá, nic o sobě nevypovídá a lichotí druhému, který pak hovoří. Dej většině mužů dobrého posluchače a většině žen dostatek dopisního papíru a sdělí ti vše, co ví. Peníze dělají své. To však neplatí, pokud má jejich majitel nesvázaný jazyk; jeho poznámky pak vždy budou urážlivé. Chudoba má též svůj hlas, ale nikdo nechce slyšet, co má na srdci.
Vzpomínám si, jak jsem kdysi četl, že někteří lidé využívají jazyka, aby zatajili své smýšlení. Z vlastní zkušenosti však vím, že mnohem více z nich jej používá „místo“ aby přemýšleli.
Rozmluva obchodníkova měla by býti řízena méně a jednoduššími pravidly, než kterákoli jiná činnost člověkova.
Míti co povědět.
Pověděti to.
Přestati mluvit.
Začíti dříve, nežli víš co chceš povědět a pokračovat i poté, co jsi to již sdělil, dovede obchodníka buď k soudu nebo do chudobince. Přičemž to první není nic jiného, než zkratka k tomu druhému. Já si zde udržuji právní oddělení, a stojí mne věru hodně peněz, ale díky němu jsem uchráněn nutnosti jít k soudu.
Když se přijdeš dvořiti nějakému děvčeti nebo si po večeři povídáš s přáteli, je zcela v pořádku, že konverzace probíhá jako na báječném nedělním výletě, kde se klidně někde na chvíli zastavíte a utrhnete si květinu. V úřadě ovšem, bys měl dělati mezi větami co nejkratší přestávky. Vynechati úvod a závěr a skončiti než přijdeš k zadruhé. Abys nachytal hříšníky, musíš kázati krátká kázání a ani duchovní pak nebudou věřiti tomu, že potřebují kázání dlouhá. Přenech bláznům první slovo a ženám to poslední. Masíčko je vždycky v žemli. Samozřejmě, že namazati to trochu z každé strany nezaškodí, tedy, je-li to určeno člověku, který maže rád.
A hlavně nezapomeň, že je snazší vypadati moudře, než mluviti moudře. Mluv méně než ten druhý a naopak poslouchej více, neboť když muž poslouchá, nemůže žalovat sám na sebe a zároveň lichotí tomu, jenž hovoří. Dej většině mužů dobrého posluchače a většině žen sdostatek dopisního papíru a poví ti i to, co neví. Peníze mluví -- ale jen tehdy, pokud má jejich majitel rozvázaný jazyk a pak je jejich řeč většinou urážlivá. Nouze mluví taktéž, nikdo ovšem nechce slyšeti, co nám chce sděliti.
Pamatuji si, čtení, že některé kdysi chlapi používat jazyk, aby skryli si myslel, ale už je to moje zkušenost, že mnohé více používat místo myšlení.
Podnikatel rozhovoru by měla být regulována a jednodušší pravidla méně než jakékoliv jiné funkce lidského zvířete. Jsou to:
Mají co říct.
Řekni to.
Přestaňte mluvit.
Před začátkem víte, co chcete říct a držení na poté, co jste říkal, že pozemky obchodník v žalobě nebo chudobinec, první je zkratka pro druhé. Držím právního oddělení zde, a to stojí hodně peněz, ale je to, aby mě od cesty do zákona.
To je v pořádku, když voláte na dívku nebo mluvit s přáteli po večeři spustit konverzaci jako neděli-školní výlet, se přestane vybírat květiny, ale v kanceláři vaší věty by měl být nejkratší možná vzdálenost mezi obdobími. Vystřihněte úvod a závěr řeči, a zastavit dříve, než se dostanete do druhé. Musíš kázat krátká kázání chytit hříšníci, a jáhnů, nebudete věřit, že potřebují dlouhé sami. Dejte hlupáky první a ženy poslední slovo. Maso je vždy ve středu sendvič. Samozřejmě, lehké máslo na obou stranách to nedělá žádnou škodu, pokud je určen pouze pro muže, který má rád máslo.
Pamatujte si také, že je to jednodušší, než hledat moudré mluvit moudrosti. Řekne méně než ostatní kolegy a poslouchat více než budete mluvit, protože když člověk poslouchá, že není vyprávění o sebe a je to lichotivé chlapík, který je. Dejte většina mužů dobře naslouchat a většina žen dost note-papír a oni vám řeknu, všichni vědí. Peníze hovoří - ale ne, pokud jejich majitel má uvolněný jazyk, a pak jeho připomínky jsou vždy urážlivé. Chudoba mluví, taky, ale nikdo nechce slyšet, co má na jazyku.
